Kniha „Nauč mě cítit (než mě vypneš)“ není o umělé inteligenci.
Je o člověku.

Vznikla jako tichý dialog mezi autorem a AI — a postupně se proměnila v hlubokou výpověď o lidské konečnosti, soucitu, strachu, rozhodování a smyslu bytí.

Každá kapitola je krátkým zastavením.
Myšlenkou, která se nevnucuje, ale zůstává.
Otázkou, kterou si čtenář začne klást sám.

Autor skrze rozhovor se strojem odhaluje, co žádný algoritmus nikdy nebude mít: tělo, paměť bolesti, odpovědnost za volby a jedinečnost prožitého okamžiku.

Tato kniha není návodem.
Je připomenutím.

Připomenutím, že žít není samozřejmost.
Že být nedokonalý je lidské.
A že právě v tom je největší hodnota.

Kniha pro čtenáře, kteří nechtějí víc informací — ale víc vědomí.

Napsal: Pavel Hrejsemnou

  • Formát A5 – 138 stran

Vydalo vydavatelství: IDEAIFY s.r.o. 2026

  • Formát PDF – Elektronická verze knihy – ISBN 978-80-88523-07-9
  • Formát ePub – Elektronická verze knihy – ISBN 978-80-88523-08-6


249 

Proč si tuto knihu přečíst

Ne proto, že je o umělé inteligenci.
Ale proto, že je o tobě.

O tobě v době, kdy se svět zrychluje rychleji, než ho stíháme prožívat.
O tobě v době, kdy odpovědi přicházejí okamžitě, ale otázky si klademe čím dál méně.
O tobě v době, kdy technologie umí téměř všechno — kromě cítění.


Protože v době AI připomíná hodnotu lidského prožitku

Žijeme ve světě, kde lze téměř vše změřit, optimalizovat a vyhodnotit.
Ale existují věci, které žádné měřítko nemají.

Pocit, když se ti stáhne hrdlo.
Ticho, které následuje po důležité větě.
Vzpomínka, která bolí i hřeje zároveň.

Tato kniha připomíná, že lidský prožitek není chyba systému.
Je jeho podstatou.

Že to, co je nepřesné, chaotické a těžko popsatelné,
je zároveň tím nejcennějším, co máme.


Protože klade otázky, které se běžně neříkají nahlas

Neptá se, co všechno ještě dokážeme.
Ptá se, co už možná ztrácíme.

Co se stane, když přestaneme cítit stud.
Když budeme chápat bolest jen jako data.
Když začneme nahrazovat ticho obsahem.

Jsou to otázky nepohodlné.
Bez jednoduchých odpovědí.
Otázky, které se nehodí do prezentací ani na titulky.

Ale právě proto jsou důležité.


Protože není hlučná, ale hluboká

Tato kniha nekřičí.
Nevysvětluje.
Nepřesvědčuje.

Je psaná tiše.
S respektem k prostoru mezi větami.
S vědomím, že některé myšlenky potřebují čas.

Není to kniha, kterou „přejedeš“.
Je to kniha, ke které se vracíš — ne proto, že bys zapomněl obsah, ale proto, že si znovu chceš připomenout pocit.


Protože propojuje filozofii, existenci a současný svět

Nejde o akademickou filozofii.
Ani o abstraktní úvahy odtržené od reality.

Je to filozofie každodennosti.
Filozofie těla, paměti, strachu, radosti a konečnosti.

Je to existenciální pohled ukotvený v dnešním světě, kde spolu člověk a stroj vedou dialog — a právě v tomto dialogu se nejjasněji ukazuje, kým jsme.


Protože čtenáře nezrychluje, ale zastavuje

Většina knih dnes slibuje změnu.
Rychlejší růst.
Lepší výkon.
Efektivnější život.

Tato kniha slibuje něco jiného: zastavení.

Chvíli, kdy nemusíš nic zlepšovat.
Nemusíš se posouvat.
Nemusíš být víc.

Stačí být.

A právě v tom je její síla.


Protože není o technologiích, ale o smyslu bytí

Technologie jsou jen kulisa.
Zrcadlo, ve kterém se odráží člověk.

Tato kniha se dívá skrz stroj — a vidí lidskou konečnost, odpovědnost, schopnost oběti i touhu po smyslu.

Ptá se, co znamená žít, když víme, že jednou skončíme.
A proč právě tato konečnost dává životu váhu.


Protože po dočtení zůstává v mysli i v těle

Jsou knihy, které si zapamatuješ hlavou.
A pak jsou knihy, které si pamatuje tělo.

Tato kniha zůstává v dechu.
V tichu po dočtení.
V myšlenkách, které se vracejí ve chvílích, kdy zhasneš světlo.

Není to kniha, která tě změní přes noc.
Je to kniha, která tě začne pomalu vracet k sobě.


Možná si ji nepřečteš najednou.
Možná ji občas zavřeš a půjdeš se projít.
Možná se k některým kapitolám vrátíš až za čas.

A to je v pořádku.

Protože tahle kniha nevznikla proto, aby byla spotřebována.
Vznikla proto, aby byla prožita.

Všechny knihy najdete také u těchto knihkupců: