Kniha „Přízraky zítřka – Anatomie globálního traumatu a konec utopií“ nevznikla z plánu.
Vznikla z tlaku.
Z tlaku doby, která mluví příliš rychle, pamatuje si selektivně a odpovědnost odkládá na „někoho jiného“. Dlouho jsem měl pocit, že slova, která slyšíme každý den – čas, paměť, trauma, budoucnost, svoboda – ztratila svou váhu. Používáme je, ale nežijeme je. Vyslovujeme je, aniž bychom byli ochotni nést jejich důsledky.
Tato kniha je reakcí na tento rozpor.
Proč jsem ji psal
Při psaní předchozích knih – ať už historických románů nebo textů osobního rozvoje – jsem se opakovaně vracel k jednomu bodu: člověk není jen tím, co prožil, ale především tím, jak o tom vypráví.
Všiml jsem si, že moderní společnost má obsesivní vztah k minulosti, ale zároveň se jí bojí dotknout do hloubky. Mluvíme o dějinách, ale odmítáme vinu. Mluvíme o traumatu, ale nechceme odpovědnost. Mluvíme o budoucnosti, ale prodáváme ji dřív, než nastane.
Tuto knihu jsem psal proto, že jsem už nechtěl psát „bezpečně“.
Nechtěl jsem další text, který čtenáře uklidní. Chtěl jsem text, který ho zastaví. Který naruší jeho komfort. Který mu nedá hotovou odpověď, ale vezme mu výmluvu.
Jak vznikala
Kniha vznikala pomalu. Ne lineárně. Spíše jako vrstvení.
Jedna myšlenka otevírala další. Jedna otázka zpochybňovala předchozí odpověď.
Čtyřdílná struktura nebyla literární volbou, ale nutností. Uvědomil jsem si, že není možné mluvit o budoucnosti bez traumatu, o traumatu bez paměti a o paměti bez času. Všechno je propojené – a jakýkoli pokus to oddělit by byl lží.
Psát tuto knihu znamenalo:
- jít proti zjednodušení
- odmítnout rychlé soudy
- nepřijmout pohodlný jazyk
Byla to práce spíš archeologická než tvůrčí. Odkrývání vrstev. Odstraňování nánosů frází. Hledání místa, kde už není možné mluvit obecně – jen osobně.
Pro koho je určena
Tato kniha není pro každého. A nikdy neměla být.
Je pro:
- čtenáře, kteří cítí, že „něco nesedí“, ale neumí to pojmenovat
- lidi unavené povrchní motivací a instantními pravdami
- ty, kteří tuší, že minulost není uzavřená kapitola
- a že budoucnost nezačne sama od sebe
Je určena těm, kdo jsou ochotni převzít odpovědnost za vlastní myšlení.
Nechci čtenáře vést. Nechci ho přesvědčovat.
Chci ho postavit před otázku.
Proč je důležité si uvědomit to, co je v knize
Protože žijeme v době delegování.
Delegujeme paměť na archivy a algoritmy.
Delegujeme odpovědnost na systémy.
Delegujeme rozhodnutí na „odborníky“.
A pak se divíme, že ztrácíme svobodu.
Tato kniha připomíná jednoduchou, ale nepohodlnou pravdu: bez osobní odpovědnosti neexistuje ani svoboda, ani pravda, ani budoucnost.
Nejde o to mít pravdu.
Jde o to, unést její důsledky.
Co bych si přál, aby zůstalo
Pokud po přečtení knihy čtenář:
- zpomalí
- začne se ptát jinak
- přestane se schovávat za dobu, ve které žije
pak měla smysl.
Tato kniha není manifestem.
Je zrcadlem.
A to, co v něm uvidíte, už nebude možné „nevidět“.
NEJNOVĚJŠÍ KNIHY
O AUTOROVI:
Pavel Hrejsemnou, je český spisovatel a podnikatel, který svůj život zasvětil nejen podnikání, ale také psaní. Většinu života stráví v malebné Kutné Hoře, kde od roku 1994 podniká v oblasti obsahového marketingu a foto-video produkce.
Pavel Hrejsemnou je autorem knih zaměřených na marketing, praktické rady v oblasti foto-video tvorby, osobní rozvoj a historické romány. Jeho vášeň pro historii, zejména období 14. a 15. století, se odráží v jeho literární tvorbě, která často čerpá inspiraci z českých hradů a historických událostí.
Svou lásku k historii a bohaté znalosti z oboru propojuje s moderními technologiemi, čímž přináší čtenářům jak praktické návody, tak poutavé příběhy z minulosti. Pavel Hrejsemnou nadále působí v České republice, kde se věnuje jak své profesionální kariéře, tak literární tvorbě.
