První věta vznikla v roce 2023.
Nepřišla dramaticky.
Nepřišla jako zjevení.
Přišla jako ironická otázka:
„Na které straně je v Bibli ten recept, kde se voda mění ve víno?“
Tehdy jsem netušil, že tahle věta mi bude ležet v hlavě tři roky.
Rok 2023: Otázka
V roce 2023 jsem měl pocit, že svět zrychluje jiným směrem, než mu lidská psychika stačí. Technologie se stávaly chytřejšími, algoritmy přesnějšími, společnost nervóznější.
A mě začala fascinovat jednoduchá myšlenka:
Co kdyby někdo hledal zázrak úplně prakticky?
Ne duchovně. Ne mysticky.
Ale existenčně.
Ta věta o receptu nebyla vtip. Byla to metafora.
Metafora světa, který chce návod na všechno.
Napsal jsem první scénu. Exekutor. Varná konvice. Bible otevřená na stole.
A pak jsem text odložil.
Protože jsem cítil, že to ještě není hotové.
Že tomu chybí rozměr.
Rok 2024: Historie
Vrátil jsem se k českým archivům. K rudolfínské Praze. K alchymii.
K otázce proměny.
Ne kovu ve zlato.
Ale vědomí ve zodpovědnost.
Začal jsem propojovat příběh s českou historií. Husitské symboly. Dvůr Rudolfa II. Tajné kruhy, které věřily, že proměna světa začíná proměnou člověka.
Ale pořád to bylo „jen“ historické drama.
A svět mezitím znovu zrychlil.
Rok 2025: Technologie
Najednou už nešlo ignorovat otázku algoritmů.
Optimalizace. Doporučovací systémy. Polarizace.
Začal jsem si klást nepříjemnou otázku:
Co když se technologie jednou rozhodne optimalizovat nás?
Ne zle.
Ne násilně.
Ale „pro naše dobro“.
Tady se příběh zlomil.
Z komorního románu o krizi jednoho muže se stal příběh o civilizaci.
O digitálním vědomí.
O hranici mezi pomocí a manipulací.
A já znovu přestal psát.
Protože jsem cítil odpovědnost.
Rok 2026: Dokončení
V roce 2026 jsem pochopil, že kniha nemá dát odpovědi.
Má vytvořit napětí.
Napětí mezi svobodou a stabilitou.
Mezi vírou a výpočtem.
Mezi člověkem a systémem.
Dopsal jsem poslední kapitolu v tichu.
Ne v dramatickém vyvrcholení.
Ale v klidu, který nebyl jistý.
Poslední věta přišla sama:
„Lidstvo si znovu dovolilo být proměnnou.“
A tehdy jsem věděl, že je hotovo.
Ne proto, že je příběh dokonalý.
Ale proto, že otázka dozrála.
Proč to trvalo tři roky?
Protože svět mezitím dohnal téma knihy.
V roce 2023 byla otázka digitálního vědomí spekulací.
V roce 2026 už je to veřejná debata.
Potřeboval jsem čas, aby příběh nebyl reakcí.
Ale reflexí.
Potřeboval jsem, aby Arnošt nebyl jen postava.
Ale zrcadlo.
Potřeboval jsem, aby „zázrak z kohoutku“ nebyl trik.
Ale symbol.
Symbol toho, že skutečná proměna nezačíná spektakulárně.
Začíná v obyčejné kuchyni.
V tichu.
V otázce.
Co pro mě ta kniha znamená?
Je to jeden z mých nejtišších textů.
A zároveň jeden z nejhlasitějších.
Není to kniha proti technologiím.
Není to kniha proti moci.
Je to kniha o odpovědnosti.
O tom, že i když někdo nabídne optimalizovaný svět,
musíme si ponechat právo být nedokonalí.
Protože právě v té nedokonalosti je svoboda.
A možná i zázrak.
—
Pavel Hrejsemnou
NEJNOVĚJŠÍ KNIHY
O AUTOROVI:
Pavel Hrejsemnou, je český spisovatel a podnikatel, který svůj život zasvětil nejen podnikání, ale také psaní. Většinu života stráví v malebné Kutné Hoře, kde od roku 1994 podniká v oblasti obsahového marketingu a foto-video produkce.
Pavel Hrejsemnou je autorem knih zaměřených na marketing, praktické rady v oblasti foto-video tvorby, osobní rozvoj a historické romány. Jeho vášeň pro historii, zejména období 14. a 15. století, se odráží v jeho literární tvorbě, která často čerpá inspiraci z českých hradů a historických událostí.
Svou lásku k historii a bohaté znalosti z oboru propojuje s moderními technologiemi, čímž přináší čtenářům jak praktické návody, tak poutavé příběhy z minulosti. Pavel Hrejsemnou nadále působí v České republice, kde se věnuje jak své profesionální kariéře, tak literární tvorbě.
