Kutná Hora je pro mě víc než jen místo na mapě – je to můj domov, moje inspirace a nikdy nekončící příběh. Žiji tady téměř celý život a pokaždé, když se procházím jejími uličkami, cítím, jak mi šeptá své dějiny. Ty nejsou vždy jasně zapsané v kronikách – mnoho archiválií se ztratilo, mnohé příběhy se nikdy nedochovaly. A právě v tom je kouzlo románové tvorby: tam, kde chybí fakta, může nastoupit fantazie a vykreslit obraz, jak možná vše mohlo být.
Když jsem psal tuto knihu, chtěl jsem čtenářům nabídnout nejen dobrodružství, ale i cestu časem. V románu popisuji reálná místa – Vlašský dvůr, doly, hutě, uličky, kostely, Vlčí hory, Suchý důl, Pách… – ale vždy s trochou autorské licence. Tato kniha není historickým průvodcem. Je to příběh, který se snaží zachytit duši města, jeho dramatické zvraty, boje o moc, sny i zrady.
Proč právě Petr z Aspeltu? Fascinovala mě jeho cesta – z prostého pekaře až k muži, který stál po boku králů a pomáhal formovat osud města. Viděl jsem v něm ztělesnění Kutné Hory: houževnatost, odvahu a schopnost zvednout se po každé ráně.
Tento román navazuje na mé předchozí knihy o Kutné Hoře – Kutnohorské vinice – Znovuzrozená tradice a literární experiment Kutná Hora – Literární mise – kniha, která mění čtenáře. Tady jsem ale šel ještě dál. Nechávám čtenáře vstoupit do 13. a 14. století, kdy se rodilo největší stříbrné naleziště středověké Evropy, a dívám se na město očima lidí, kteří v něm tehdy žili, milovali, trpěli i bojovali.
Tahle kniha je mým poděkováním Kutné Hoře. Městu, které mě inspiruje, které mě učí a které mi každý den připomíná, že minulost a přítomnost jsou propojené víc, než si myslíme.
