Ředitelé HR dnes řeší paradox. Firma může být stabilní, výsledky vypadají dobře, obchod funguje – a přesto začnou mizet ti nejlepší lidé.
Ne naráz. Tiše.
Nejdřív odejde jeden zkušený člověk. Pak někdo další. HR slyší podobné věty: „Potřebuji změnu.“ „Chci jinou výzvu.“ „Už to není ono.“
Jenže za těmito větami se často skrývá něco hlubšího.
Lidé velmi citlivě vnímají energii firmy. Cítí, když vedení přestane být odvážné. Cítí, když komunikace začne být opatrná a bez směru. Cítí, když se firma více snaží udržet stabilitu než tvořit budoucnost.
A právě v tu chvíli začíná značka zaměstnavatele pomalu slábnout.
CEO to často nevidí hned. Čísla mohou ještě dlouho vypadat dobře. Tržby drží, projekty běží, marketing komunikuje. Ale uvnitř firmy se mění atmosféra.
HR to většinou zachytí jako první.
Protože mluví s lidmi při náboru. Mluví s lidmi při odchodu. Mluví s lidmi, kteří ještě zůstávají, ale už přemýšlejí jinak.
Employer branding není jen otázka HR nebo marketingu. Je to přímý odraz leadershipu. Pokud firma dlouhodobě nepůsobí jako místo, kde se dějí zajímavé věci, nejlepší lidé si to velmi rychle všimnou.
A začnou se dívat jinam.
Silná značka zaměstnavatele nevzniká na náborových kampaních. Vzniká ve chvíli, kdy lidé uvnitř firmy cítí, že jsou součástí něčeho, co má směr.
A právě tady se protíná role HR a CEO.
Protože když firma ztratí přitažlivost pro vlastní lidi, trh to dříve nebo později pozná také.
Hledáte pomocnou ruku? Mentoring od Pavla Hrejsemnou u vás ve firmě!
