Václav Veselý – herec, moderátor, režisér, pedagog, novinář

Vašku, spousta lidí tě zná především z pozice televizního a divadelního herce, splnil se tvůj profesní sen? V čem vidíš svůj smysl života?

Myslím, že mnohem známější jsem v Kutné Hoře, kde žiji a působím, a kde již šestým rokem vedu soukromou hereckou školu a Divadlo za oponou. A také ve Zruči, v Dolních Kralovicích a v Přelouči, tedy na místech, kde se jako pedagog věnuji vzdělávání dětí v ZUŠ. Je ale pravdou, že mě lidé znají i z prken divadla a občas na ně vykouknu z televizních obrazovek nebo z plátna kin. Nikdy bych si nepomyslel, že jednou budu tam, kde jsem. Má životní dráha začala v potravinářství, gastronomii, pokračovala profesí novináře či vychovatele v dětském domově. Herectví se mě dotklo – spíše mě silně uchopilo – teprve před jedenadvaceti lety. A už nepustilo. Žil jsem si svůj sen, že jednou budu profesionální herec, který dostane příležitost hrát po boku známých umělců. Role v patnácti seriálech, devíti celovečerních filmech plus další v několika krátkých studentských snímcích, dvanácti reklamách a třech hudebních klipech značí, že sny se opravdu plní. A v tom možná vidím smysl života. Jít si za svými sny, pokoušet štěstí, věřit sám sobě a předávat zkušenosti těm, kteří o to stojí.

Kdo je podle tebe úspěšný člověk?

Úspěch se dá jen těžko změřit. Každý považuje za svůj osobní úspěch něco jiného. Někdo, že se stal manažerem úspěšné firmy; ředitelem prosperující společnosti; získal práci, o kterou stál; složil úspěšně zkoušky a vystudoval; postavil se na vlastní nohy; uzdravil se z vážné nemoci. Takže úspěšný člověk je podle mě ten, který je spokojen ve svém životě a v tom, jak se mu daří, jak žije, jak se má.

V kolika letech si na sobě začal pracovat aby si byl teď tam kde jsi dnes?

Svým studentům herectví říkám, že mají oproti mně ohromný náskok. Je jim deset, patnát let a mohou na sobě pracovat v tom, co je baví. Mají spoustu času se zdokonalovat a dotáhnout to jednou daleko – a to mnohem dřív, než v seniorském věku.
Já jsem dlouho tápal v tom, čemu se v životě budu a chci věnovat. Začalo to pozvolna až asi před patnácti lety, ve svých zhruba pětatřiceti. Takže jsem měl co dohánět. Ale nasadil jsem ukrutné tempo a myslím, že dobrý.

Dá se podle tebe budovat úspěšná kariéra v každém věku?

Tak trochu jsem na to odpověděl v předchozí otázce. Nikdy není pozdě. Jen už ten čas se dál rozvíjet, učit novým věcem, užívat si spokojenost z úspěchů, bývá jaksi kratší.

Pro výkon tvé profese je potřeba na sobě neustále pracovat, proto nemáš asi tolik času na to okolo. Máš okolo sebe nějaký tým který ti v budování kariéry pomáhá?

Někde jsem četl, že jsem obětoval lidem a práci pro lidi svůj soukromý život. Zní to velebně a bohužel je to pravda. Můj osobní život, jako ho mají běžní lidé, v podstatě neexistuje. Jsem workoholik. Pořád mi schází čas. Myslím na ostatní, nemyslím na sebe. Nedokážu si na sebe udělat čas. Chvílemi se na sebe kvůli tomu zlobím.
Žádný tým pro budování kariéry nemám. Jsem sólista, osamocený vlk, který nedbá dobrých rad ostatních a jde svou cestou vpřed i za cenu sebezničení 🙂

Úspěch znamená i štěstí, je to tak? Kdy si sám sebe naposledy příjemně překvapil?

Překvapuju se každou chvíli. Třeba tím, že jsem v dobré víře zase někomu něco slíbil na úkor toho, abych se chvíli věnoval jen sám sobě a svému osobnímu životu. Ocitám se tak trochu na rozhraní: dělání dobrých skutků, které mě dříve naplňovalo štěstím, mě pomalu začíná ničit a vnitřně vyčerpávat.

Představ si, že je běžný týden, můžeš nám nastínit jaký je dle časového rozvrhu, kolik hodin v týdnu pracuješ?

Pracuji tak čtrnáct, šestnáct hodin denně. Krát v průměru šest dní v týdnu. Pod slovem práce si většina vybaví fyzickou činnost. Tahle je spíše psychická a dokáže zničit víc, než manuální práce, u které si člověk dokáže pročistit hlavu a vnitřně odpočinout. Při pohledu do diáře můj týden vypadá asi nějak takhle: Pondělky učím v ZUŠ v Přelouči na Pardubicku, úterky v Dolních Kralovicích na Benešovsku, čtvrtky ve Zruči nad Sázavou na Kutnohorsku. Středy a pátky tvořím ve své herecké škole v Kutné Hoře. Většinou do dvaceti hodin. V ostatní dny mívám ještě večer zkoušky v divadle. K tomu všemu se musím učit texty na své role, psát scénáře pro nová představení, zajišťovat logistiku zkoušek, práci jednotlivých tvůrčích skupin v divadle, samotnou produkci od zajištění scény, dekorací, prostor, propagace, rekvizit, kostýmů, hudby, financování. Věnovat se přebujelé admnistrativě a spoustu hodin strávit nad nesmyslným vyplňováním všeho možného a nemožného v klasifikačním a vzdělávacím systému škol, kde učím. Věnovat se svým projektům, jako je třeba čtyřdenní festival TyjátrFest, herecký a filmový kemp, uměleckým produkcím pro turisty. Účastnit se pozvání na castingy, v případě úspěchů být na natáčení. Moderovat akce – většinou charitativní. Jako zastupitel Kutné Hory řešit podněty spoluobčanů a absolvovat schůzky a jednání na radnici…
Můj den začíná tak v sedm ráno, končí kolem půlnoci. Často bez pauzy na oběd. A pokud bych našel někde chvilku volného času, určitě bych si zase něco vymyslel, jen abych náhodou neměl pocit, že lenoším 🙂

Bez plánů a snů to nejde, jak se stále motivuješ aby nepřišla krize nebo vyhoření?

Vzhledem k mému stylu života, popsaném v předchozí odpovědi, se právě ocitám ve stavu, který se dá diagnostikovat jako syndrom vyhoření. Takže mojí motivací nyní je se z toho v pořádku dostat. Padesátka je věk, kdy se život tak nějak překlápí. Potřebuji přejít do pomalejšího módu. Musím se naučít říkat ne. Odmítat některé záležitosti. Uspořádat si trochu život. Věnovat se více sobě. Přiznat si, že nespasím svět. Necítit osobní odpovědnost za to, že něco nefunguje tak, jak by mělo.

Co člověk potřebuje aby byl úspěšný?

Být ve správný čas na správném místě. A štěstí.

Kdy jsi na sobě poznal, že jsi úspěšný?

Nevnímám to. Možná, když někdo ocení, co se mi podařilo, co jsem udělal. Ale takových chvil a situací ve společnosti lidí bohužel ubývá a tím se ztrácí i motivace pro to, chtít být úspěšným a něco dokázat. Důležité je dokazovat to kvůli sobě, ne kvůli ostatním.

Být úspěšný znamená ztratit soukromí. Dá se na to zvyknout?

Vzhledem k tomu, že moc žádné soukromí nemám, tak na to nedokážu dobře odpovědět.
Neschovávám se před lidmi. A pokud se za soukromí dá považovat třeba dům, kde bydlím a zahrada, tak se svého soukromí každoročně zbavuji při TyjátrFestu, kdy se z mého domu stávají šatny pro účinkující umělce a ze zahrady hlediště a místo, kam přicházejí stovky lidí.

Pro ty co se právě stali tvými novými fanoušky, kde mohou sledovat tvé profesní aktivity?

Nemám žádné osobní nebo profesní webové stránky. Občas vložím na facebook pozvání na pořady, na kterých se aktivně a umělecky podílím nebo zveřejním fotky z podařených představení, odkazy na filmy nebo videa, kde jsem vidět. Sledovat se můžeme v divadle, v televizi, ve filmu a na akcích. A pokud se potkáme, šťouchněte do mě první vy. Vzhledem k veřejnému vystupování mě lidé poznávají, ale já je už bohužel méně – za což se omlouvám. V tmavém hledišti divadla vás nevidím a i když na vás koukám z televize, také nevím, kdo jste 🙂

Rád bych ti poděkoval za rozhovor a přeji ti mnoho dalších splněných cílů.

Já také děkuji za příležitost vypovídat se. A tobě i čtenářům přeji spokojený život, ať už je pro ně úspěchem cokoliv.

Autor: Pavel Hrejsemnou
Fotografie z archivu Václava Veselého

Odkud Václava můžete znát:

TV SERIÁLY (epizodní mluvené role):
(Česká televize)
Clona (patolog na pitevně, 4.díl)
Doktor Martin (zastupitel Novák, 8.díl)
Místo zločinu Plzeň (kriminalista Fusko, 1.- 5. díl)
Četníci z Luhačovic (předák na pile, 9.díl)
První republika II. (opatrovník Kozelka, 1.,2.,3.,4.,5.,8.,9. díl)
Vzteklina (houbař)
Kauza Metanol (předák, 1.a 2.díl)
(TV Prima)
Ošklivka Katka (taxikář)
Pojišťovna štěstí (policista)
Všechny moje lásky (malíř pokojů Vilím, 26.díl)
Modrý kód (Sušina, přítel pacienta)
(TV Nova)
Ulice (štamgast v hospodě, elektrikář, policejní technik, pacient, řemeslník, zákazník v pekařství)
Gympl s (r)učením omezeným (policista, 3 díly)
Ordinace v růžové zahradě 2 (pacient Koukal, 780. díl)
Poslední vízum / Last visum (ČR-China seriál – pánský krejčí)

FILM (epizodní role):
Kráska v nesnázích (režie: Jan Hřebejk)
U mě dobrý (režie: Jan Hřebejk)
Nejkrásnější hádanka (režie: Zdeněk Troška)
Der Man mit Dem Fagot (Muž s fagotem) – ČR/SRN/Rakousko
Jan Hus (ČT, režie: Jiří Svoboda)
Requel | I film je věda (režie: Petr Havlíček)
Dveře (režie: Vladimír Císař)
V zajetí letokruhů | Ta od vedle (režie: Jaroslav Beran)
Dívka s knihou | Max (režie: Jaroslav Beran)
Kauza Metanol (ČT, role Předák, 1.a 2.díl, režie: Tereza Kopáčová)
Poslední útěk Jeronýma Pražského (ČT, role Prelát, režie: Luboš Hlavsa)
Staříci (ČT, role Řidič autobusu, režie: Martin Dušek, Ondřej Provazník)

REKLAMA:
RWE (3 roky, hl.role – tatínek)
Penny market (stěhovák)
Kozel (hl.role Kuchař)
Gambrinus (jeden ze sládků)
MALL.cz (strýc – telka)
G2 od Komerčky (rodič)
Amica (sporák, rybář Jakub)
T-Mobile (malíř, režie: Tomáš Bařina)
Letgo (hl.role, favorit)
Lékárna Dr.Max (režie: Petr Havlíček)
Kaufland (vedl. role, uzeniny Prantl)
Cofidis (hl.role, režie: Petr Čtvrtníček)

HUDEBNÍ KLIPY:
Rybičky 48 – Léto (majitel nemovitosti)
Vesper – Ztracená | Troskoid (hl.role Blázen)
Checkpoint – Multikára (hl.role Čert)