Lucie Sinková – Lucee Dee Jay / moderátorka

Lucko, známe Tě z rádií jako DJ i jako moderátorku v radiu a redaktorku v TV, splnil se tvůj profesní sen?
Ano, splnil. Pamatuji si, že když jsem byla malá, tak můj tatínek poslouchal radio a poslouchal ho všude – doma, na cestách, když opravoval auto… A zřejmě už tehdy to na mě mělo nějaký vliv – pozitivní samozřejmě 🙂 Když jsem pak byla v pubertě, prahla jsem po konzervatoři, jenže jsem věděla, že chtít můžu, ale realita je jiná. Vždyť zpívat neumím a hrát na hudební nástroj taky ne. Takže co? Věděla jsem jedno – chci být u muziky. Milovala jsem písničky, tanec, sledovala naše interprety. Jenže před revolucí se o nich něco dozvědět, byl nadlidský úkol. Sociální sítě neexistovaly, v novinách se o interpretech toho zase až tak moc nepsalo. Hltala jsem každý hudební pořad, prostě cokoliv, kde byla muzika a nějaké informace o ní. A pak jednou, to už mi bylo dvacet, jsem slyšela výzvu v regionálním radiu, že hledají moderátory. Věděla jsem okamžitě, že to je to, co hledám a tehdy to celé začalo……

V čem vidíš svůj smysl života? 
Nad tím přemýšlím dnes a denně. A zároveň velmi pozorně naslouchám, co říkají ostatní, jak to vnímají kamarádi, známí, kolegové a klienti. Každý máme ten svůj smysl života hozený jinak, a v podstatě stejně. Ideální je mít dobré zázemí, rodinu, která vždy podrží, když je nejhůř, samozřejmě přátele a kamarády.… Člověk může dělat cokoliv, být kdekoliv, s kýmkoliv, ale nejdůležitější je, aby mu to prospívalo a aby byl šťastný. Pokud děláte něco ze setrvačnosti, nouze, nebo do čeho jste dotlačeni, bojíte se vyčnívat, radši splýváte s davem, i když to nechcete a máte strach tohle všechno změnit, je něco špatně. Jinak smysl života někdo vidí také ve svých dětech, partnerovi, práci a kariéře. Podle mě je to v pořádku, ať si každý vybere, co je mu blízké. Hlavně se ale nesmí na nic z toho až příliš upínat, protože si může ublížit, nebo ublížit ostatním. A vrátím se k tomu, co jsem říkala před chvílí – dělejte vše tak, abyste se co možná nejvíc cítili dobře.

Kdo je podle tebe úspěšný člověk?
Podle mě je úspěšný člověk ten, který našel tu pomyslnou „zlatou střední cestu“ v životě – při výchově svých dětí, při komunikaci s okolím…O sobě tvrdím, že jsem takový „extremista“ – ode zdi ke zdi. Buď je vše OK a nebo naopak všechno na houby. To samé při komunikaci. Buď jsem příliš milá, nebo diplomaticky řečeno příliš impulsivní. Asertivita je pro mě těžký oříšek :-)) V tomhle spatřuji ten pravý úspěch. Ne v tom, jestli je někdo uznávaný v novinách, televizi, radiu, či jiném mediu, nebo má dobře rozjetý byznys. Protože pokud působíte na veřejnosti tak, že úspěšní jste, ale v podstatě jste nespokojení sami se sebou, nebo vám chybí pokora, slušnost a nejste vyrovnaní, dříve či později se to někde projeví a třeba i dost nepříznivě právě pro vás.

V kolika letech si na sobě začala pracovat aby si byla teď tam, kde jsi dnes?
S prací v radiu jsem začala, když mi bylo 24, pokud se ptáš na tohle. A ze začátku jsem byla ze všeho děsně vyjukaná. Také jsem k tomu měla ze začátku „klasické“ zaměstnání, než jsem se do všeho vrhla po hlavě. Bylo to velmi náročné, protože v té době jsem nevěděla pomalu, jak zapnout počítač, jak surfovat po netu. Teprve jsem se s tím vším sžívala. Doma jsem tehdy PC neměla, o to to bylo celé těžší. Takže než jsem se do toho vpravila, trvalo vše nějakou chvíli. Pak nastaly další problémy, než jsem se naučila, jak si připravovat vstupy, jak si posadit hlas, že ID stanice musíš říkat v každém vstupu, že se mluví do tvz. „bedu“, tedy do melodie, ne do ticha. Hlavně zvládnout techniku a do toho se soustředit na to, co říkáš…Bylo toho na nováčka a ženskou nepolíbenou technikou celkem hodně 🙂 A samozřejmě, že hned v prvním vysílání jsem pokazila, co jsem mohla. Doma jsem se pak tiše loučila s „kariérou“ moderátorky. Ale řekla jsem si, že jsem to alespoň zkusila a že mi to asi není souzený. Ovšem šéf radia to vzal s nadhledem a poradil mi, co zlepšit a pak jsem to konečně dala. To ale byl přede mnou ještě kus cesty a kus práce, což je v podstatě pořád. Když mi tehdy řekl náš zvukař, že profík se ze mě stane, tak za pět let, málem jsem šla do mdlob. Za tak dlouho? Divila jsem se. A dnes moderuji skoro 18 let a stále mám pocit, že jsem vlastně pořád na začátku :-))))))) Nejdůležitější stejně ze všeho je ( a platí to podle mě v každé profesi ) – být přirozený, svůj a dát do toho své srdce. To především!!!!!!! A občas umět zapomenout na své ego 🙂

Dá se podle tebe budovat úspěšná kariéra v každém věku?
Určitě ano. Ale jsou profese, kde už to omezené věkem je – to jistě dobře znají sportovci, baletky, modelky, atd. Ale i tak se dá kariéra posunout jinam – ze sportovců se mohou stát trenéři, z modelek třeba fotografky…lze v podstatě cokoliv, jen jde o to, aby vás to alespoň trochu bavilo a alespoň částečně uživilo. Ovšem obecně věk nevidím jako omezení. Důležité je být zdráv.

Pro výkon tvé profese je potřeba na sobě neustále pracovat, proto nemáš asi tolik času na to okolo. Máš okolo sebe nějaký tým který ti v budování kariéry pomáhá?
Klasický team, který by mi radil s propagací a s tím vším okolo, třeba jak vylepšit image, jak se dobře „prodat“ na sociálních sítích, na kterých a jak – tak ten mi chybí. Přivítala bych ho i při přípravě smluv, faktur a dalších nezbytností. V tomhle jsem spíš bohém a do všeho se vyloženě nutím. Snažím se v tom mít pořádek, ale je to někdy nad mé síly :)) Jinak mám ale kolem sebe lidi, kteří mi pomáhají s převozem na akce, pomáhají s aparaturou, fotí, vytvářejí videa..A těm jsem nesmírně vděčná a vždycky budu, protože bez nich už bych to opravdu nedala. 

Úspěch znamená i štěstí, je to tak? Kdy si sama sebe naposledy příjemně překvapila?
Sama sebe jsem překvapila, když jsem řekla kolegům, že si pustím jejich ranní show a nebudu ji hodnotit a jen si ji poslechnu. A opravdu jsem to tak udělala. Obecně máme totiž tendence vše hodnotit, učili nás to všude – doma, ve škole….Proč vlastně pořád něco hodnotit? Proč to jen nenechat jen tak působit bez posuzování, kritiky, či pochvaly, bez škatulkování? Ať už tedy v dobrém, nebo častěji ve zlém? Poprvé v životě jsem si poslechla moderování ostatních, bez toho aniž bych si říkala – tohle měl zkrátit, tohle říkat nemusel, jéé, ale tohle nebylo špatný, jů, ten byl vtipnej..! Prostě jsem nad tím přestala přemýšlet a jen poslouchala…..Úžasný a osvobozující pocit!

Představ si, že je běžný týden, můžeš nám nastínit jaký je dle časového rozvrhu, kolik hodin v týdnu pracuješ?
Nebýt tvé otázky, ani by mě nenapadlo nad tím přemýšlet…. když mám „jen“ radio, tak je to 35h týdně. Když se sejde všechno – radio, TV, dabing plus akce pro veřejnost o víkendu, někdy i v týdnu pak je to třeba i 100h týdně. Takže něco mezi. Musím se ale neustále krotit, protože mám tendence si toho na sebe hodně nakládat, což se mi letos už dvakrát vymstilo. 

Bez plánů a snů to nejde, jak se stále motivuješ aby nepřišla krize nebo vyhoření?
Vyhoření je peklo a je jedno v jaké děláte branži. Může to přijít kdykoliv (ale taky nemusí), proto právě ráda pracuji na více projektech, protože mě baví ta pestrost a zároveň určitá zábavnost a díky tomu vyhoření jen tak nepřijde. Ale jak říkával můj bývalý kolega, je dobré si po práci taky vše umět vynahradit, zajít si zaplavat, posedět s přáteli, jít na procházku, jet na výlet, prostě cokoliv. Jednak si vyčistíte hlavu a jednak máte druhý den lidem v éteru co vyprávět, než když jen chodíte z práce domů, nebo z práce do práce. 

Co člověk potřebuje aby byl úspěšný?
V podstatě nic a všechno – rodinu, dobré zázemí, přátele a partnera, co vám rozumí, co vás umí podpořit a ví, jak to ve vaší profesi chodí. Empatie a podpora je potřeba.

Kdy jsi na sobě poznala, že jsi úspěšná?
A jsme zase u toho, jak kdo vnímá úspěch. Pro někoho je úspěch to, že se mu narodilo dítě, pro jiného, že udělalo první kroky, pro dalšího je úspěch, že složil maturitu, či získal medaili. Já sama se budu cítit úspěšná, až přestanu být vztahovačná, urážlivá a budu umět být v nejrůznějších životních situacích více nad věcí.

Být úspěšná znamená ztratit soukromí. Dá se na to zvyknout?
Pokud se budeme bavit o tom, zda mě lidi poznávají na ulicích, pak mohu říci, jak kdy a jak kde. Když jsem fungovala jako regionální moderátorka, tak mě lidé vnímali více, to je jasné. Jak už to bývá ve vesnicích, nebo městech mimo metropoli. Tady v Praze sice už pár lidí zaznamenalo, že „existuji“, občas někdo zareaguje na úřadě, u doktora, v taxiku, ale samozřejmě, že to není tak jako na maloměstě, kde o mně měli místní dokonalý přehled. Takže v tomhle ohledu je ztráta soukromí zatím minimální. 

Pro ty co se právě stali tvými novými fanoušky, kde mohou sledovat tvé profesní aktivity?
Na Facebooku, Instagramu, ale také na webu.

Rád bych ti poděkoval za rozhovor a přeji ti mnoho dalších splněných cílů.
Taky děkuji! A moc 🙂 Ještě k tomu úspěchu: Jak píše německý herec a spisovatel Pierre Franckh – „Opravdový úspěch se vždycky rodí jenom zevnitř, teprve pak se ukazuje i navenek… Úspěch je podle něj, když poznáme sami sebe a když investujeme do lásky. A největším tajemstvím úspěchu je být v souladu sám se sebou.“ A pod to bych se ráda podepsala taky.

Pavel Hrejsemnou