Jiří Zbořil – muzikálový herec, tanečník a moderátor

Jirko, spousta lidí tě zná především z pozice moderátora, splnil se tvůj profesní sen? V čem vidíš svůj smysl života?

V čem vidím smysl života? Asi v lásce…! Aby byli lidi na sebe fajn, vzájemně se neprudili a uživali si ten wellness pobyt, co nám tady „šéf“ nadělil na vymezenou dobu.
A můj profesní sen? Ten se mi splnil možná víc, než jsem čekal. Nikdy jsem netušit, že vystuduju taneční konzervatoř, budu tančit v muzikálech a už vůbec by mě nenapadlo, že budu dlouhou dobu tančit v souboru Pražský komorní balet Pavla Šmoka. To bylo to nejvíc, co mi osud splnil a nadělil. Děkuju za to!

Kdo je podle tebe úspěšný člověk?

To nevím, míru úspěchu máme každý jinde, vše má několik úhlů pohledu a každý člověk vidí své štěstí v něčem jiném. Někdo sobecky vidí svůj smysl života jen v penězích, někdo je šťastný, když může udělat radost někomu jinému. Někdo je úspěšný v hospodě u piva. 😀 Vše je opravdu individuální.

V kolika letech si na sobě začal pracovat aby si byl teď tam kde jsi dnes?

Tam kde jsem teď? Prostě mě moje práce baví, vlastně „práce“. Já do práce nechodím. Dělám to, co mě baví – naplňuje, dělá mě šťastným a to je pro mě velký dar a štěstí. A jako bonus dělám s úžasnými lidmi, kteří jsou lidsky v pořádku. A kdy jsem začínal? Už v dětství u nás v Prostějově, kde jsem chodil na dramaťák a taneční kroužek.

Dá se podle tebe budovat úspěšná kariéra v každém věku?

Úplně si nejsem jistý, jestli v každém věku, ale zkusit se to může. Buď to vyjde nebo ne. Já zatím rozhodně měnit nebudu. I když moje skvělá spolužačka Libuška Vojtková – Rohlíčková tančila do nedávna krásné role v muzikálech a teď je úspěšnou podnikatelkou a má vlastní kosmetický salón. Takže to jde. Jen chtít.

Pro výkon tvé profese je potřeba na sobě neustále pracovat, proto nemáš asi tolik času na to okolo. Máš okolo sebe nějaký tým který ti v budování kariéry pomáhá?

Bohužel se takový lidé hledají těžko např. manažeři, PR pracovníci, takže si dělám vše sám. Sám sobě šéfem. Domluvit vystoupení, domluvit interprety, napsat smlouvy, přivézt – odvézt, vyplatit, odmoderovat si to, 😀 taková holka pro všechno. A to je ta část profese, která mě strašně nebaví. Nejsem vůbec praktický typ člověka. Ale musím 😉 tím vyhlašuju konkurz, že kdyby mě chtěl někdo pod křídla – beru :-D!

Úspěch znamená i štěstí, je to tak? Kdy si sám sebe naposledy příjemně překvapil?

Já se překvapuji neustále 😀 jedu domů, nemohu se dostat do bytu a po půl hodině zjistím, že otevírám jiným klíčem, nebo hledám telefon a zjistím, že zrovna telefonuju, vařím rajskou omáčku a místo protlaku tam dám marmeládu. 😀 stačí 😀 já mám sám se sebou báječný život, natož moje okolí.

Představ si, že je běžný týden, můžeš nám nastínit jaký je dle časového rozvrhu, kolik hodin v týdnu pracuješ?

Tak většinou, protože působím jako pedagog na umělecké škole ráno vstávám v 5:40hod, jedu učit. Tam končím okolo 12 hodiny, dám oběd, kávičku a běžím dál, buď moderuji něco v Praze nebo sedáme cca ve 14hodin do auta a jedeme bavit lidi někam do Kulturního domu po vlastech českých. Vracíme se mnohdy hodně po půlnoci.

Bez plánů a snů to nejde, jak se stále motivuješ aby nepřišla krize nebo vyhoření?

Vyhoření bohužel přišlo. A to loni v prosinci. Trvalo to skoro do srpna, než mě dali dohromady. Měl jsem před tím pocit, že beze mě to nepůjde, bál jsem se práci odmítat, že už mi nezavolají, doma jsem nechtěl nic ošidit, takže přišla najednou únava, stres a konec. Tělo vyplo, neposlouchalo, nešlo mi zvednout telefon. Prostě tělo stávkovalo. Dal jsem si půlroční nucenou pauzu a už zase frčím v plné parádě, ale s tím rozdílem, že už jsem na prvním místě v životě JÁ. Já, který bude určovat běh dnů příštích. Ne okolí, agentury, drahá polovička, prostě nikdo.

Co člověk potřebuje aby byl úspěšný?

Štěstí, talent, zdravý rozum a ty správné lidi okolo. Taky touhu chtít a nezastavit se, pořád na sobě pracovat.

Kdy jsi na sobě poznal, že jsi úspěšný?

😀 myslím si, že jsou úspěšnější lidé, než já, já jsem v tom našem rybníčku takový „řadový dělník“ 😀

Být úspěšný znamená ztratit soukromí. Dá se na to zvyknout?

Tak mě do soukromí nikdo moc neleze a já bych se ani nedal. Pustím jen tam, kam to uznám. Nutit novináře, aby o mě psali a podsouvat jim články není můj styl. Díky Bohu to jde i bez toho.

Pro ty co se právě stali tvými novými fanoušky, kde mohou sledovat tvé profesní aktivity?

Já mám nějaké fanoušky 😀 ??? O mých aktivitách se mohou dozvědět na mém facebooku nebo na webových stránkách, které jsou teď v přípravě. Každý může napsat a já mu rád odpovím.

Rád bych ti poděkoval za rozhovor a přeji ti mnoho dalších splněných cílů.