Dan Raboch – hudebník, hráč na pětistrunné banjo – nástroj pro fajnšmekry

Dane, lidi tě znají jako banjistu, splnil se tvůj profesní sen? V čem vidíš svůj smysl života?

Pavle, když nad touto otázkou přemýšlím, mohu říci, že můj profesní sen se mi zatím zajímavě a až nečekaně plní. Přestože jsem původně v nějaký svůj výraznější úspěch, v tomto oboru, nikdy moc nedoufal. Abych to vysvětlil – být relativně úspěšný český pětistrunný banjista v době, kdy hudební žánr a nástroj, na který hraji, posluchače obecně moc netáhne, mně přišlo dosti nerealizovatelné. Byly i chvíle, kdy jsem to vzdával, ale jak se říká, život je jako houpačka.
Můj smysl života je poměrně prostý. Prožít a užít si jej, abych pak někdy v budoucnu na tom posledním lóži, víš, až Ti začne probíhat ten život před očima, si řekl „hele Dane, nebylo to tak zlý, stálo to za to…“ 🙂

Kdo je podle tebe úspěšný člověk?

Říká se, že úspěšný je ten, kdo dosáhne (ať už plánovaně, nebo neplánovaně) v životě všech bodů a cílů, co si vytyčil. S tímto víceméně souhlasím. Jen bych asi dodal, že lidé mají prostě v povaze si tu laťku neustále zvedat výš a výš. A to je asi dobře.
Já osobně dokážu především ocenit ty, kteří se nebojí o svůj úspěch podělit. Mj. za zmínku stojí (a zajímavé je), že např. velký úspěch mnoha slavných hráčů na pětistrunné banjo doprovázel neskutečný a celosvětový rozvoj tohoto – původně lidového – nástroje amerického venkova. Přes fenomenálního Earla Scruggse, který je přezdíván „Otec pětistrunného banja“, poté např. Billa Keithse, vynálezce melodické techniky a pozdější generace skvělých hráčů, kteří tento nástroj dokázali vyzdvihnout na velice solidní a celosvětovou muzikantkou úroveň.
Takové hráče já bez jakýchkoliv pochyb nazývám úspěšnými lidmi.

V kolika letech si na sobě začal pracovat aby si byl teď tam kde jsi dnes?

Nejprve jsem (asi od pěti let) chodil “do houslí”, pak jsem se seznámil s klavírem, který mě bavil o trochu více. Poté jsem hrál na kontrabas s plzeňským folklorním souborem. To celé v rámci hudební školy, zhruba devět let. Na pětistrunné banjo jsem se začal učit sám a občas s ním vystupovat asi v patnácti letech. V té době jsem měl ale už i mnoho jiných zájmů. Tím nemyslím jenom holky :-), ale např. výpočetní techniku, která v tom období prožívala boom a mě nadchla.
Ale abych to zkrátil, od té doby jsem si vyzkoušel hodně činností, od šatnáře na civilce po tlumočníka na jazykové škole, od sponzorovaného in-line bruslaře po „ajťáka“… Ale ta muzika, ta mě prostě vždycky bavila asi nejvíc. Asi jsem jí i nejvíc věnoval a jsem rád, že ta energie, do ní vložená, se začíná pomalu vracet.

Dá se podle tebe budovat úspěšná kariéra v každém věku?

V muzice určitě. Zde máme výhodu, že věk pro budování kariéry není až tak docela limitován nějakými stářím se snižujícími fyzickými schopnostmi. Na rozdíl třeba od sportu, kdy např. někteří profi sportovci v mém věku již dneska vzpomínají na svoji kariéru.
Můj názor sice je, že čím dříve se člověk začne aktivně hudbě věnovat, tím má větší šance nějakého úspěchu dosáhnout, ale zcela jistě se nejedná o žádné pravidlo.

Pro výkon tvé profese je potřeba na sobě neustále pracovat, proto nemáš asi tolik času na to okolo. Máš okolo sebe nějaký tým který ti v budování kariéry pomáhá?

Ne, žádný team nemám. Zatím vše zvládám sám, s pečlivě vyplněným kalendářem a spolehlivou partnerkou, která je ochotná dopravit mě kdykoliv a kdekoliv hraji a velmi mně pomáhá už jen svojí tolerancí k tomu, co dělám. Ona pracuje přes týden a já hraji samozřejmě převážně večery, nebo víkendy; od půlky jara do podzimu se o víkendech potkáme minimálně, protože já jsem stále někde na cestách s kapelou.
Co se týče toho času „okolo“, do nedávna jsem býval náruživý cestovatel. Ale po sezóně, kdy s kapelou projedeme celou republiku skrz naskrz a třeba i kus Slovenska, jsem nakonec rád, že volný čas můžu trávit doma, nebo někde v přírodě se svými psy. A nikam na delší cesty už mě to většinou netáhne, přestože čas na cestování by se našel.

Úspěch znamená i štěstí, je to tak? Kdy si sám sebe naposledy příjemně překvapil?

Pokud myslíš pocit štěstí z úspěchu, tak ano – jeden takový hodně intenzivní pocit jsem zažil, když jsem na pódiu otevřel oči a viděl před sebou skandující vyprodanou pražskou Lucernu (listopadový konzert 50 let Fešáků s MTRP). Tohle byl jeden z příjemných zážitků, na který pravděpodobně nezapomenu celý život.
Příjemně překvapuji sám sebe např. tím, že mi jde stále relativně rychle učit se nové věci a pak neztrácím chuť a motivaci. Mám v plánu rozšířit své „působení“ mimo pětistrunné banjo i na kytaru a basu, nástroje, které jsou mně relativně blízké. Tak uvidíme, drž mi palce 🙂

Představ si, že je běžný týden, můžeš nám nastínit jaký je dle časového rozvrhu, kolik hodin v týdnu pracuješ?

Tohle bohužel nelze přesně spočítat, ani kdybych se hodně snažil. Ty hodiny vycházejí jinak každý týden, záleží, zda je zrovna letní (festivalová) sezóna, kdy se celkově hraje nejvíc – to odehraji za týden dohromady třeba pět, šest různě dlouhých akcí s několika kapelami.
V zimě pak bývá větší klídek, ale zase se hraje víc celovečerních vystoupení, večírků…
Mimo to, občas se nějaká „cizí“ kapela ozve, že potřebují záskok za jiného muzikanta, rychle domluvené akce, nebo že mě potřebují pro natáčení alba do studia, atd. atd.
Pokud mohu brát jako práci i cvičení, snažím se hrát alespoň dvě – tři hodiny denně – dopoledne. Zkouším nové věci, opakuji si staré, do zblbnutí…
Ostatní (nehudební) práci, kterou dělám, bývá většinou domlouvána operativně. Když je potřeba, většinou mimo hudební sezónu, poskytuji občas ještě i externí IT servis.

Bez plánů a snů to nejde, jak se stále motivuješ aby nepřišla krize nebo vyhoření?

Jak jsem již okrajově zmínil, mým hlavním hnacím motorem je, když sám na sobě vidím jakýkoliv pokrok. Mám vždy obrovskou vnitřní radost z pocitu, že jsem se posunul „zase o kousíček dál“. Na druhou stranu vím, že jsem člověk poměrně líný a mnohdy mi dá hodně práce sám sebe přemluvit, abych ten nástroj do ruky vzal a začal se učit něco nového.
Další jasná motivace je pro mě spokojené obecenstvo, když vidím, že se posluchačům moje banjo líbí. Kdykoliv např. si mě někdo po vystoupení vyhledá a nešetří chválou – to pro mě vždy znamená obrovský motivační hybatel spolu s pocitem, že to co dělám, má smysl.
Co se krizí nebo pocitů vyhoření týče, také jsem nějaké zažil. Nikdy třeba nezapomenu, kdy nám na vystoupení kapely, se kterou jsem kdysi hrával, přišli celkem asi čtyři lidi. Po hraní jsme se dokonce museli v kapele složit, abychom vyplatili alespoň zvukaře. Byla to ostuda a to pak má člověk myšlenky, v nichž zvažuje, jestli to má vůbec smysl. Ano, byly doby, kdy jsem své další hudební působní velice zvažoval. Ale jak jsem psal, je to jako na houpačce. Přišly jiné výzvy, možnosti, kterých jsem využil, a momentálně mi snad nic takového již nehrozí.

Co člověk potřebuje aby byl úspěšný?

Myslím, že (nejen) v muzice jsou to tyhle zásadní body: talent, odhodlání, vytrvalost, morálka a hlavně sakra hodně velké štěstí.

Kdy jsi na sobě poznal, že jsi úspěšný?

Abych pravdu řekl, já sám zatím dovedu jen (roz)poznat, že jsem na dobré cestě a jdu za tím úspěchem snad správným směrem. Přede mnou je a bude ještě hodně, hodně práce.
Ale netvrdím, že pokud jednou dojdu k přesvědčení, že jsem úspěšný, náležitě si ten pocit nevychutnám 🙂

Být úspěšný znamená ztratit soukromí. Dá se na to zvyknout?

Z tohoto zatím strach vůbec nemám. Jde asi hlavně o to, že můj soukromý život nedoprovází žádné skandály, aféry, nevyřešené vztahy atd. 🙂 Patrně bych byl hodně nudným zdrojem pro bulvár (smích). Takže, v podstatě si o mně může zjistit kdo chce co chce, pokud vyvine tu snahu – za nic se ve svém soukromí nestydím a ani nic netajím.

Pro ty co se právě stali tvými novými fanoušky, kde mohou sledovat tvé profesní aktivity?

Své nové fanoušky zdravím 🙂 Brzy bude v provozu můj osobní web, kam se budu snažit psát veškeré akce, kde mě můžete potkat, poslechnout si, nebo třeba jen zahrát si někde u pivka. Využívám také facebook, kde jsem k nalezení pod svým jménem. V současnosti asi nejlepší prostor, kde mé aktivity sledovat. Koncerty, kde hraji s Michalem Tučným Rev. najdete zde.

Rád bych ti poděkoval za rozhovor a přeji ti mnoho dalších splněných cílů.

Pavle, já bych také chtěl poděkovat za rozhovor. Ať se daří i tobě! Díky 🙂

Autor: Pavel Hrejsemnou