Aneta Christovová – moderátorka a showmanka

Posted on

Anetko, známe tě z rádií i divadel, splnil se tvůj profesní sen? V čem vidíš svůj smysl života?

Splnil i nesplnil. Jako úplně malá holčička jsem chtěla být princezna, taky trochu herečka, pak střih a co si pamatuji, tak jsem chtěla být novinářka, co šíří do světa pravdu, bojuje za lidská práva a spravedlnost. Šla jsem si za svým a měla štěstí, vystudovala žurnalistiku a vykročila bojovat do světa. Trvalo mi dlouho a odmítala jsem přijmout, že to v médiích vlastně takhle spravedlivě a naivně jak si myslím nefunguje. Zjistila jsem, že pro zpravodajství je důležitější klient s placenou reklamou, než pravda. A to bylo už před 13ti lety, za tu dobu se to ještě zhoršilo. I když všechno má dvě strany mince. Media mají samozřejmě i svoji užasnou tvář a pozitivní vliv. Já to jen vzdala, neměla jsem na to dost tvrdou povahu a nervy, moc jsem všechno prožívala. Proto maximálně smekám před poctivými investigativními novináři, kteří jedou čistou pravdu a někdy za ni bohužel zaplatí i životem. Takže jsem prostě odešla z jednoho snu s rozbitými ideály a šla do klidu psát o světě módy a kosmetiky. Nic extra duchaplného, ale zase velice milá, příjemná a krásná práce. Navíc mě od mala móda bavila, takže taky to byl trochu splněný sen, dělat v módním časopise. Co jsem ale rozhodně nikdy nepřemýšlela dělat, bylo rádio. Do toho mě natlačili kamarádi a můžu vám říct, že od té doby je rádio moje srdcovka. A splněný sen, o kterém jsem ani nevěděla, že sním. No a nakonec přišla nečekaně nabídka na jeden štěk do seriálu VIP vraždy a na natáčení jsem zjistila, že ten sen z dětství je zpět – chci hrát, děsně mě to baví, cítím se na scéně jako doma a prý jsem i talent. Už jsem měla tu čest zahrát si i v Modrém kódu, v Ordinaci v Růžové zahradě, v Krejzových. A teď opravdu sním o herectví a dabingu. Tedy úplně nejraději bych si zahrála v pohádce od Zdeňka Trošky. Já je mám prostě ráda 🙂

A smysl života? Ten vidím už jen v tom, že žiju. Život je dar, který hodně často zahazujeme do koše. Pořád se za něčím honíme a svět kolem ani nevnímáme. Neumíme se radovat z maličkostí a úsměv dělá lidem problém. Všichni se jen mračí a bučí. Přitom bydlíme v dobré zemi. Když člověk něco málo procestuje, pak zjistí, že ČR je vlastně země zaslíbená. Co nám chybí – můžeme pít alkohol, volně žít a mlátit děti 🙂 🙂 🙂 V rámci srandy samozřejmě. Ale reálně vzato máme dobré zdravotnictví, dopravu, svobodu, a že politika stojí za prd, tak to stojí všude a bude stát vždycky 🙂 Na můj vkus Češi moc remcaj a fňukaj, právě proto, že se mají dobře, přitom si to ani neuvědomují.

Kdo je podle tebe úspěšný člověk?

Spokojený člověk – a je jedno, jestli je spokojený v bytě 1+1 nebo ve zlatém paláci. Prostě vyrovnaný, spokojený a s životem smířený člověk je na tomhle věčně nevrlém světě nejvíc úspěšný.

V kolika letech si na sobě začala pracovat aby si byla teď tam, kde jsi dnes?

Nemyslím si, že jde o to, kdy jsem na sobě začala pracovat. Dělám na sobě od narození a stejně ještě zdaleka nejsem tam, kde bych chtěla být. 🙂
Vždy mě trochu rozčilují takové ty semináře, co dělají úspěšní lidé, kteří radí všem jak být bohatý, úspěšný, slavný… Jasně, že člověk pokud něco chce, tak si za tím musí jít. I když chceš blbej rohlík, tak si pro něj musíš dojít do obchodu a koupit si ho nebo alespoň vyrobit doma. Vždycky pro všechno musíme něco dělat. Ale celkově je to o štěstí či osudu, říkejte si tomu, jak chcete 🙂 Znám totiž tolik šikovných, nadaných, opravdu skvělých lidí, ale bohužel i když se snaží a dělají opravdu maximum, tak vděku a úspěchu nedočkali a kolikrát udělají i pár kroků zpátky. Pokud tedy nemáte správné kontakty, správné vazby a nejste ve správný čas na správném místě, tak nemáte šanci, i kdybyste se přetrhli. A pak znám tolik blbečků, co zdaleka, ale zdaleka neumí tolik, kolik umí jiní, ale mají štěstí a dostanou se na místa, kam se tomu snaživému ani nesnilo. Pak už je to jen o tom, chopit se příležitosti a neusínat na vavřínech. Kolikrát lidi dostanou šanci a ani ji nevyužijí a pak si stěžují.

Dá se podle tebe budovat úspěšná kariéra v každém věku?

Dá i nedá. Pokud by člověk chtěl kariéru baletky rozjet ve 30ti, jsou šance rozhodně minimální, ale člověk zase nikdy neví, co se z toho může vyvinout. Takže rozhodně se nebát a zkoušet. Tedy v rámci svých možností. Znám případy, kdy chtěl manžel dělat kariéru v Africe. V Evropě prodali vše, co měli, včetně bydlení. Sbalil čtyřčlennou rodinu a vyjel do absolutního neznáme dělat kariéru. A tak se za rok všichni vrátili, neměli kde bydlet, neměli práci, peníze a co teď… Někdy risk není zisk.

Pro výkon tvé profese je potřeba na sobě neustále pracovat, proto nemáš asi tolik času na to okolo. Máš okolo sebe nějaký tým, který ti v budování kariéry pomáhá?

Kéž bych měla, ale nemám. Hledám si. 🙂 Možná jsem teď našla technicky založeného člověka, co mi v životě na spolupráci chyběl. A taky mám Báru, takový můj extérní mozek, co to se mnou občas nemá jednoduché, jsem workoholik a tvrďák, který někdy umí být hodně ostrá. Ale zase umím pochválit a odměňovat, tak možná právě proto jsem pak o to přísnější.

Úspěch znamená i štěstí, je to tak?

Úspěch rozhodně znamená mít štěstí 🙂

Kdy si sama sebe naposledy příjemně překvapila?

Těžká otázka. Asi když jsem se kousla do jazyku a neposlala dalšího blba někam. Občas čumím, jak bouchnu tam, kde bych to u sebe nečekala a jindy zase zmlknu tam, kde bych se normálně hodně rozjela. Mírnit cholerismus mě učí můj esenciální muž. Prince je z Mauricia, tam to mají nastavený jinak, tak klidně a pomalu, navíc je to vynikající fyzioterapeut, pracuje s energiemi a v tomhle je prostě bombastickej 🙂 A já se od něj tak nějak přirozeně učím mírnit a on zase ode mě zrychlit.

Představ si, že je běžný týden, můžeš nám nastínit jaký je dle časového rozvrhu, kolik hodin v týdnu pracuješ?

To nechtěj vědět 🙂 Ale další věc, co se naučíš praxí a věkem je ODPOČÍVAT. Prostě v životě je ideální balance. Takže když hodně vydáš, musíš někde energii zase nabrat, ať už fyzickou nebo psychickou. Kdysi jsem jela na doraz, jako kdybych chtěla zkoušet, co všechno vydržím. Dneska taky pořád jedu na doraz, když je třeba makat, ale teď už umím i vypnout (sebe i mobil) a nezájem. Chcete po mě kvalitní výsledky, obětování času a všeho, pak mě musíte taky nechat, abych se nabila zpátky a mohla zase předvádět nějaké výkony. Takže ten relax je důležitější, než si všichni myslí. Každý dneska někam pospíchá, přitom se vlastně jen ženou rychleji do hrobu.

Bez plánů a snů to nejde, jak se stále motivuješ, aby nepřišla krize nebo vyhoření?

Vyhoření vždy přijde, a pak se zase jako Fénix zrodíte, pak vás opět vyšťaví a zase se spálíte a pak zase z popela vzejdete. Dokud opravdu neumřete.

Co člověk potřebuje, aby byl úspěšný?

Tak to bych taky chtěla vědět, protože si zdaleka ještě úspěšná nepřipadám.

Kdy jsi na sobě poznala, že jsi úspěšná?

Nepoznala. 🙂 Vím, v čem jsem si, díky celoživotní praxi jistá, ve své novinářské profesi. A i tam se stále a stále učím novým věcem. Jen už mám zdravé pracovní sebevědomí díky létům praxe. Před 13 lety po vysoké jsem si rozhodně jistá nebyla. Zbytek dělám to, co mě baví a buď to nevyjde, nebo vyjde a to jsem pak vážně happy 🙂

Být úspěšná znamená ztratit soukromí. Dá se na to zvyknout?

Jsem rozený extrovert, a navíc jsem asi nikdy soukromí neměla, já na sebe vždycky všem všechno vykecám. Zajímavý je, že cizí tajemství prostě nevykecám, ale na sebe prásknu všechno. 🙂

Pro ty co se právě stali tvými novými fanoušky, kde mohou sledovat tvé profesní aktivity?

Sledovat mě můžete na všech sociálních sítích, všude pod mým jménem. Akorát někde jsem Aneta Christovová a jinde Aneta Christov. Vidět nás můžete s Lindou Finkovou a Vlaďkou Pirichovou ve Strašnickém divadle v Talkshow Trojhlavá saň nebo v televizi každou sobotu od 18:40h v pořadu Pralinky na TV Relax. Pak si také můžete počíst Teta magazín, který rozhodně není žádná reklamní brožura, ale poctivý časopis psaný výbornými redaktory. A taky mě občas uvidíte v našem masážním salonu Prince of Wellness, když mám zrovna službu. Občas se objevím v nějakém tom seriálu. Moderuju různé akce. No, showbyznys rozhodně využívám poctivě na maximum 🙂

Autor: Pavel Hrejsemnou, foto archiv Aneta Christovová